Přestože pojem barytenor/baritenor máme dnes spojený zejména s některým technicky náročnými rossiniovskými rolemi, jeho faktický význam můžeme aplikovat daleko šířeji. Hlavně v baroku byla velká část partů, běžně označovaných jako tenorové, v podstatě barytenorových. Američan Michael Spyres začínal jako barytonista a podle jeho vlastních slov mu trvalo cca deset let, než si rozšířil hlasový rozsah až do tenorových výšek. Jde tedy v principu o mužský ekvivalent toho, čemu říkáme u ženských hlasů "soprano sfogato", tedy původně alt nebo mezzosoprán, který je schopný spolehlivě zvládat i sopránové výšky. V nižší poloze mu ale zůstává charakteristický tmavší témbr a robustnost. Z posluchačského hlediska jde o velice zajímavou hlasovou "fúzi" a Michael Spyres ji na svém novém albu využívá skutečně naplno. Najdeme zde totiž 18 (!) árií v italštině, francouzštině i němčině od 16 různých skladatelů, včetně takových rarit, jako je např. árie z opery Ariodant od Étienna Méhula z roku 1799.
Skladby
1. Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791)
2. Etienne-Nicolas Mehul (1763-1817)
3. Gaspare Spontini (1774-1851)
4. Gioacchino Rossini (1792-1868)
5. Adolphe Adam (1803-1856)
6. Gaetano Donizetti (1797-1848)
7. Giuseppe Verdi (1813-1901)
8. Ambroise Thomas (1811-1896)
9. Jacques Offenbach (1819-1880)
10. Ruggero Leoncavallo (1857-1919)
11. Franz Lehár (1870-1948)
12. Richard Wagner (1813-1883)
13. Hector Berlioz (1803-1869)
14. Maurice Ravel (1875-1937)
15. Carl Orff (1895-1982)
16. Erich Wolfgang Korngold (1897-1957)
