Fenomenální kytaristka a „alternativní" písničkářka Dáša Voňková rozhodně netrpí nadprodukcí. Když už něco vydá, jde o událost. Na čtvrté řadové album nazvané Slunci ležím v rukou se čekalo jedenáct let.
Pro toho, kdo průběžně nesleduje vývoj paní Voňkové na koncertech, může být nová nahrávka překvapením. Svérázná hudebnice a skladatelka se s lehkým srdcem vzdala části svých vynálezů. Ty tam jsou nezvyklé hráčské techniky a hříčky s ozvěnami a zpožďovači, kterými se Voňková úspěšně snažila rozehrát v jediné kytaře celý orchestr. Kytara se opět mění na doprovodný nástroj. Členité, dramatické hudební věty a rozsáhlé kompozice nahradila tradičněji pojatá písnička. Místo syrových, vypjatých momentů poklid, útěšnost a pokora. Kytaru jako plnohodnotný partner doplňuje uhlazující i jazzující klavír Zdeňka Zdeňka, známého z kapely Naima a hraní pro Hanu Hegerovou či Vlastu Průchovou.
Na první poslech by se mohlo zdát, že Voňková opustila to nejosobitější a nejzajímavější a pouze udělala krok zpět ke svým folkovým začátkům. Jenže samotné písně jsou natolik nosné, že to vůbec nevadí. Z folklorně-ohlasových melodií i textů vyzařuje nakažlivá radost i konejšivý klid. Jako příklad poslouží píseň Háje, plná dávných pohanských ozvěn a věčného údivu nad silou přírody. Prolínání zpěvu se „severskými" pěveckými technikami naznačí duchovní spřízněnost Voňkové třeba se sámijskou šamankou Mari Boine.
Skladby
1. Jívy
2. Touha
3. Háje
4. Ester a Géza
5. Za domem, za polem
6. Jasné ráno
7. Nádech
8. Břízy
9. Proud
10. Višeň
11. Bez bílý
12. Oliva
