George S. Patton, nejlepší americký a pravděpodobně i spojenecký polní velitel za druhé světové války. Vynikající absolvent Vojenské akademie West Point, jeden z těch vojenských velitelů, kteří si hned po skončení I. světové války uvědomovali možnosti tanků v moderní válce a prosazovali jejich zavedení a vytvářeli taktiku jejich použití.
George S. Patton, kontroverzní osobnost, velitel, který dokázal strhnout své vojáky k nevídaným bojovým výkonům a současně svou tvrdostí v nich vyvolával zášť a zlobu. Vítěz mnoha bitev, osvoboditel jihozápadních Čech, velitel, který mohl osvobodit Prahu, kdyby mu v tom nezabránily politické dohody….
Na podzim roku 1944 stáli západní Spojenci na hranicích s Německem. Situace se pro Třetí říši stávala kritickou. Německo bojovalo na dvou frontách, Rudá armáda stála na jeho východních hranicích, obsazeno bylo již Rumunsko a Bulharsko, část Polska a Maďarska. Materiální i lidské zdroje byly prakticky vyčerpány, německá města a továrny ležely v troskách. Výroba zbraní sice dosáhla maximální úrovně, ovšem náklady na ni byly enormní. Hitler se rozhodl vsadit vše na jednu kartu a na konec roku naplánoval mohutnou ofenzívu v Ardenách, jež měla vrhnout Spojence zpět až k Antverpám a vytvořit vhodnou pozici k vyjednávání o separátním míru. Německý útok byl nenadálý, na neočekávaném místě a v neočekávaném rozsahu a měl proto zpočátku úspěch.
Generál Patton, který se svou 3. armádou v té době bojoval v Lucembursku a mířil na Trevír, se musí otočit a přesunout své jednotky o 250 km severněji, aby zajistil jižní křídlo obranného perimetru, jenž byl vytvořen, aby postup Wehrmachtu zastavil. Začal spojenecký protiútok, Pattonovi vojáci postupují směrem na Wiltz a St. Vith. Boje jsou velmi tvrdé, ztráty na obou stranách velké.
Po likvidaci německé ofenzívy se Pattonova 3. armáda vrací k mírně modifikovanému původnímu bojovému plánu a rychlým postupem míří přes Prűm a Bitburg k Rýnu, obsazuje Trevír a překračuje pohoří Eifel. Její úderné jednotky pronikají až k městu Koblenz. Nyní se stáčí na jihovýchod a postupují od řeky Mosely jednak směrem na Ludwigshafen, jednak na Aschaffenburg, kterého dosáhnou 25. března. Nyní, poté co Spojenci překročili Rýn a Mohan, se německá obrana začíná rychle hroutit. Jestliže Pattonovi trvalo dva a půl měsíce, než se dostal z Lucemburska k Mainzu a Aschaffenburgu, za další měsíc, 25. dubna, je na demarkační linii s Rudou armádou na linii Mulda - Labe, obsazuje Lipsko a Colditz a stáčí se na jih směrem na Plzeň, kterou osvobozuje 6. května 1945.
Zde se musel na opakovaný rozkaz svého nadřízeného, generála Bradleyho i vrchního velitele generála Eisenhowera zastavit. George S. Patton byl rozezlen, že nemůže pokračovat směrem na Prahu, kterou by byl schopen osvobodit snad již následující den. Sám řekl, že se západní Spojenci měli zastavit až v Moskvě…
Generál George S. Patton, velitel, jenž byl se svými vojáky vždy v centru bojů a prošel s nimi bojiště v severní Africe, na Sicílii i západní Evropě od francouzského pobřeží až do Československa, umírá 21. prosince 1945 v Heidelbergu na následky banální dopravní nehody.
