8. listopadu 1969 se na pódiu hlavního sálu Berlínské filharmonie vévoda, jehož portrét je na plakátu k 70. výročí festivalu Jazztage, pomalu vrátil ke svému klavíru. Jeho orchestr velí, ozdobený nablýskanou sekcí, z nichž někteří ho doprovázejí již 30 let, jako například Cootie Willams a Cat Anderson. Nechybí legendární saxofonisté Paul Gonsalves a Johnny Hodges a Russell Procope.
Vévoda v jakémsi sténání spustí „Nejkrásnější Afričan“. Barokní, ale dokonale zvládnutá směs slunečných barev zachycená během turné v Dakaru, zahájená sólovým saxofonem a následně převzatá výbuchy invence celého orchestru nebo jeho části. Tón je nastaven. Cat Anderson se pouští do zběsilého „El Gato“, které otřásá publikem svým skřípáním, dobrovolnými dekonstrukcemi a evokuje revoluční, fragmentární a nedokončená gesta Thelonious Monk nebo Cecila Taylora. Kontrast nastudovaný s jemným pokračováním "I Can't Get Started", těsně před 43vteřinovou závorkou "Caravan", vydávaným jako zlomyslné spojení s okázalou "Satin Doll", která mistrovsky doplňuje tento koncert.
V roce 1973, několik měsíců před svou smrtí, se Duke vrátil do Berlína ve formaci organizované kolem jeho tria (Joe Benjamin na kontrabas a Quinten „Rocky“ White Jr. na bicí), ke kterému se přidal Harold Johnson na trubku. , klarinetista a barytonsaxofonista Harry Carney – a jeho celoživotním parťákem tenorsaxofonista Paul Gonsalves. Duke Ellington zde dává ústřední místo svému klavíru a činí z něj hnací sílu celku, ale také jeho harmonický a rytmický rámec.
V tomto blues, které zahajuje koncert, slyšíme Debussyho. Následuje „Take the A Train“. Vévoda má rád změny v atmosféře. Jen tu a tam doteky nespojité řeči nám připomínají, jak vévoda dokázal s bystrostí čerpat z odvážných harmonií svých současníků. A pak si troufne na všechno. Jako nabídnout své kapele rytmickou virtuozitu Baby Laurence ve stepu v „Tap Dance“. Kouzlo se děje. Úspěch je totální.
Dva koncerty v Berlíně, dvě stránky poetického vesmíru, dvě vize alchymisty, který uměl kreslit s lehkostí, ale také se směsí jásotu a autority, z harmonických zdrojů veškeré hudby a které tvoří vzorec, který měl rád: "Existují jen dva druhy hudby: dobrá a špatná." Měli jsme extrémní privilegium vzkřísit ty nejlepší.
Skladby
- Piano Improvisation No. 1
- Take the "A" Train
- Pitter Panther Patter
- Sophisticated Lady
- Introduction by Baby Laurence
- Tap Dance
- La plus Belle Africaine
- El Gato
- I Can't Get Started
- Caravan
- Satin Doll
- Duke Ellington, Piano
- Joe Benjamin, Bass
- Quinten "Rocky" White Jr., Drums
- Harold "Money" Johnson, Trumpet
- Paul Gonsalves, Saxophone
- Harry Carney, Baritone Saxophone, Clarinet
- *Duke Ellington, Piano, Leader
- And his Orchestra, Featuring:
- Cat Anderson, Cootie Williams, Mercer Ellington, Trumpet
- Harold Ashby, Johnny Hodges, Paul Gonsalves, Russell Procope, Saxophone
- Harry Carney, Baritone Saxophone, Clarinet
- Rufus Jones, Drums
Nahráno v Berliner Philharmonie
Berliner Jazztage, 2.XI.1973
STEREO ? 1973 RBB
*Nahráno v Berlin Philharmonie
Berliner Jazztage, 8.XI.1969
MONO ? 1969 RBB
Remastered ? & © 2022 The Lost Recordings z původních analogových kazet